Jdi na obsah Jdi na menu
 

18.4.2009 Řemanáči v Holandsku

8. 5. 2009

Rondom Gees, Horsepowerrun

Když jsem se rozhodoval, jestli příjmu pozvání svého kamaráda Joopa Gerdese z Holandska na sraz motocyklů do roku výroby 1915, byl jsem v rozpacích z několika důvodů. Nevěděl jsem jaké bude dubnové počasí, jaký stroj zvolit pro tento sraz a samozřejmě jsem měl obavu jestli to můj motocykl vydrží. Motocykl Sunbeam se sidecarem z roku 1915 do kterého jsem posadil svoji manželku se později ukázal jako správná volba. Mnozí ho mohli shlédnout na Brněnské Motortechně kde byl vystaven. Moje obavy byli založeny na délce trasy jednotlivých srazů, jelikož jsem se chtěl zúčastnit v sobotu 18.4. akce Rondom Gees s délkou trasy 95 km a v neděli 19.4. slavnější události s názvem Horsepowerrun v délce cca 75 km.

 

Sobota 18.4. – Rondom Gees

 

Již po 7. hodině ranní se v malé vesničce Gees začala sjíždět početná skupinka nadšenců pro opravdu staré motocykly a zároveň přátel Joopa Gerdese, který tento sraz organizoval. Je třeba vyzdvihnout, že tento sraz měl charitativní účel, nerozdávaly se žádné poháry, medaile ani ceny a vše bylo organizováno pro pobavení účastníků. Výtěžek ze startovného byl určen pro dobrou věc a pomoc potřebným. Na start se postavilo 70 účastníků z mnoha zemí např. Holandska, Německa, Belgie, Skotska, Anglie a ČR. Jakmile jsem smontoval sajdkár s motorkou, postavil jsem Sunbeama do předstartovního prostoru, kterým bylo malebné parkoviště u místního kostelíka. Pote jsme vyrazili na připravenou snídani, podávala se káva, čaj a bábovka. Tam jste taky dostali lístky na další občerstvení, které nás čekalo cestou během dne. V 9:30 začala ta úžasná podívaná, kdy jako první startovaly nejstarší motocykly: Minerva (1902), FN a Pebok (1903), Griffon, Minerva, Peugeot a NSU r.v.1904 ……

Majitele uvedených strojů je třeba ocenit, protože startovali s motory v klidu, museli rozbíhat, v pravém okamžiku naskočit a šlapat dokud mašina nenaskočí. Ani jeden z nich nebyl mladík nýbrž to byli pánové v letech. My se startovním číslem 61 jsme se taky vydali na cestu, která vedla tím nejhezčím holandským venkovem. Po 25 km byla první pauza na kávu v malé, útulné a starobylé vesničce. Dále jsme pokračovali dalších asi 20 km do místa obědu, kde jsem obdivovali počet a stáří motorek a také ochotu pomoci kamarádovi, který cestou píchnul kolo.

Již z prvních pár ujetých kilometrů bylo patrné, že místní lidé si opravdu váží své přírody, protože kam naše oko dohlédlo, bylo perfektně udržované okolí. Skoro každá domácnost chová zvířata, ať už koně, krávy, ovce či kozy. Protože naše cesta vedla venkovem a právě probíhalo hnojení, samozřejmě přírodní, žádnou chemií, toto jediné bylo nepříjemné avšak vykoupeno úžasnými zážitky ze stylových domů z 19. století, jízdou a atmosférou celého dne. Po dalších 20 km byla poslední kafe pauza při které jsme podcenili stav benzinu v nádrži, ignorovali benzinovou pumpu a tak se stalo, že jsme v půlce druhé etapy zůstali na suchu. Naštěstí ne na dlouho. Organizátoři mysleli na všechno a na konci celé kolony účastníků jezdilo zásobovací vozidlo, které Sunbeamovi nalilo opět krev do žil, abychom dojeli aspoň na další pumpu. Do cíle jsme dorazili s velkou radostí, získali jsme nové přátele a po rozloučení a poděkování za pozvání jsme vyjeli o 60 km dál, do místa konání nedělního srazu.

 

28. ročník HORSEPOWER RUN 19.4.

 

Stejně jako předchozí den jsme se probudili do krásného slunečného rána a po opětovné montáži sajdkáry k motorce jsme se šli zaregistrovat, nasnídat a připravit na start.

Na tuto slavnou událost jsem se jezdil dívat čtyři roky dopředu, až letos poprvé jsem byl její účastník. Tento sraz ve městě Leek je obdobou slavnější anglické soutěže London – Brighton. Tato holandská akce je určená pro jezdce, kteří se obávají anglického stylu jízdy vlevo. Horsepowerrun se každoročně již po 28. konal na severu Holandska, z městečka Leek do Assenu a zpět (75 km). Letos do Leeku přijelo 120 účastníků. Ze spoustou z nich jsme se znali již z předešlého dne z Rondom Gees, zbývalo pár desítek nových tváří a motocyklů.

Ze všech jako první s číslem 1 odstartoval motocykl Orient (1901) o síle jednoho koně, následovalo jej postupně 13. motocyklů do roku 1905, dalších čtrnáct do roku 1910 a zbytek strojů do roku 1915 z kategorie A. Přidána byla kategorie B do roku 1920. Oproti České republice jsme zde obdivovali počet žen jezdících na historických motocyklem, vzhledem ke stáří strojů je to úctyhodný výkon. Na tomto srazu jich bylo k vidění 10. Do chladného dopoledne jsme z Leeku se startovním číslem 98 vyrazili po odlehlých, nefrekventovaných menších cestách do Assenu. Trasa vedla podél Nizozemských vodních kanálů, sloužících buď k zavlažování nebo lodní turistice. I tady pořadatelé dbali na čistotu okolí a přírody, proto musel mít každý účastník u sebe absorbční kobereček, který podkládal pod motocykl, aby z něj netekl olej či benzín na dlažbu. Po čtyřiceti kilometrech jsme dorazili do Assenu, kde byl připravený oběd. Přestávka byla v parku za účasti spousty místních lidí, kteří po právu obdivovali všechny stroje. Odtud jsme se opět znovu stavili na start, už se nedbalo na pořadí. Mnoho lidí nám nevěřilo že jsme z Čech, už na ranním startu jsme si všimli, jak uznale pokyvují hlavami, když nás představoval komentátor. Taky účastníci kteří nás předjížděli a všimli si toho CZ na značce, za námi chodili a ptali se, jak to máme daleko a hlavně jestli příští rok pojedeme zase. Z Assenu jsme následovali ostatní zpět do Leeku, po cestě byla ještě jedna přestávka u velkého a funkčního větrného mlýnu. Zde jsme naštěstí měli možnost doplnit palivo. Cíl soutěže byl na krásném prostranství před muzeem kočárů a koňských povozů. Tady proběhlo předání cen, pár přátelských rozhovorů, pozvání na další akce a pak už se všichni rozjeli do svých vzdálených i méně vzdálených domovů.

Závěrem je třeba pochválit špičkovou organizaci, snadnou orientaci v průběhu jízd v obou dvou dnech, ukázněnost a odpovědnost soutěžících. Vždy panovaly velmi vřelé přátelské vztahy mezi všemi účastníky. V poslední řadě musím vyseknout poklonu svému stroji Sunbeam, který ujel za tento víkend 170 kilometrů bez jediného problému.

Z Holandska odjíždím s pocitem jednoho splněného snu.

 

 Petr Hůlka,  Slovácký VCC Uh.Hradiště  

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky 2009 - Holandsko