26.9.2009 Brno - Soběšice
Brno – Soběšice 2009
Tak jako každý rok, spousta nadšených veteránistů využívá tento velmi oblíbený sraz jako tečku za sezónou. Ani letos mě nenapadlo, že bych se neúčastnil a do Brna nevyrazil. Už několik dnů dopředu jsem se těšil na spoustu kamarádů, které potkám, se kterými si popovídám a shrneme dojmy a zážitky z letošních srazů a dalších akcí. Počasí nám přálo a tak jsem si akci začal užívat. Po pár pozdravech s kamarády z našeho klubu jsem nemohl odmítnout pozvání na kávu ze starého, zřejmě repasovaného kávovaru od našeho místopředsedy a poté jsem vyrazil na trať a využil tréninku pro souznění se svým motocyklem Sunbeam. Mašina šlapala bez sebemenší chyby a já měl radost z krásné jízdy. Po dojetí do příjemného areálu Kociánka jsem měl možnost vyslechnout pana cestovatele Hošťálka a dojmy z jeho cesty do Brna z Českých Budějovic s řemenovým motocyklem DKW z roku 1926, která jemu trvala necelých 6 hodin. Dále jsem pokračoval obdivovat stroje s plochým řemenem, které stály nedaleko a následně i další kusy jako Indián Four, FN 350 Jirky Zemánka a spoustu dalších.
Jediné co mě trochu zarazilo, bylo zjištění, že z našeho klubu nebyla účast tak hojná, jak bych očekával, vzhledem k počtu členů a přijatelné vzdálenosti od UH. Mimo mě zde byl Broňa Trusík, Luboš Kuřina,
Po odjetí první jízdy do Soběšic nás čekal oběd v místní jídelně a následně druhá jízda. Někteří jezdci brali jízdy naprosto vážně a závodili jako o duši a jiní se kochali okolím a zdravili všudepřítomné diváky máváním a troubením. Po projetí druhé jízdy se připravovalo vyhlášení výsledků a mezitím jsem využil čas na výměnu pár dobrých tipů na akce v příštím roce. Prostě tato akce má kouzlo v tom, že se krásně projedete a máte spoustu času si povykládat s ostatními nadšenci pro stejnou věc.
Při vyhlášení byl oceněn náš místopředseda Broňa Trusík, který si odvezl cenu Ariel klubu za pravidelnost, která se mu opravdu povedla, tuším že časový rozdíl nebyl větší než jedna sekunda.
Po zakončení akce vyhlášením výsledků jsem se rozloučil, vyrazil domů a celou cestu jsem si přemítal zážitky z jízdy a spousty rozhovorů. Příští ročník si jistě nenechám ujít.
PH