Jdi na obsah Jdi na menu
 

7 - 9. 8. 2009 Loukotě a řemeny v Jičíně

1. 9. 2009

Loukotě a řemeny v Jičíně 2009.

Jako jedna z mála akcí už svým názvem dává jasně najevo, jaká vozidla se mohou zúčastnit. Tato akce slibovala celou plejádu řemenových motocyklů a loukoťových automobilů. Vždy jsem s úctou obcházel ty nejstarší exponáty a obdivoval jsem vynalézavost našich předků a nestačil se divit „co všechno už tu bylo“.  I z toho důvodu jsem využil nabídky kamaráda – člena našeho klubu Petra Hůlky, který mi (zřejmě ve slabé chvilce) řekl: „pojeď, já Ti půjčím Kinga a užijem si pěkný víkend!“ Musím se přiznat, že mi nasadil brouka do hlavy a po čtrnácti dnech jsem se rozhodl. Spolu s dalším členem našeho klubu Lubošem Kuřinou jsme se přihlásili a v pátek po obědě jsme vyrazili směr Nový Jičín. S Peťou, který bydlí u Prahy, jsme měli domluvený sraz v kempu Rumcajs, kde bylo ubytování a zázemí. Cestu do Jičína jsme zvolili mimo dálnici „ať je na co koukat“.  Po příjezdu do Jičína jsme dříve slavný kemp nemohli najít, a tak jsme se zastavili na čerpací stanici, která jak se ukázalo byla skoro přímo naproti vjezdu do kempu. Později jsem zjistil, že jsem tam nebyl zdaleka první, což vysvětlovalo, proč když jsem tam vešel, tak dřív než jsem se stačil zeptat, pumpařka říká: „Kemp je naproti.“ Řekl jsem děkuji a odcházel s pocitem naprostého idiota. Bohužel označení příjezdu není silnou stránkou tohoto kempu. Po příjezdu do kempu jsme se vrátili o dvacet let zpět. Rekonstrukcí zřejmě prošly jen záchody a po první noci na třídílných matračkách jsem začal tiše závidět Peťovi, který spal na matračce v autě. Ještě, že ty naše stroje působí jako masážní vibrátory, takže  večer už nevíte z čeho Vás ty záda vlastně bolí.  Nastal čas prezentace. Tady jsme byli asi jediní, kdo se podivoval nad výší vlezného, to bylo asi 2 tisíce na osobu a také to byl příslib bohatého programu. Byl čas vyložit motocykly a začít s jejich přípravou. První vyložený motocykl byl ten „můj“ Billiard&King aneb jak jej nazval jeho majitel „Tasmánský čert“. Od podzimních Soběšic nejel a přesto po naplnění nádrže benzinem chytl na našlápnutí. První problém se vyskytl u druhého motocyklu Triumph, kde došlo k prasknutí opravené řemenice a Peťa musel znovu do auta a domů pro druhý motocykl Rudge Multi. Tím nestihl památné večerní focení, kterého jsme se s Lubošem ze solidárnosti také neúčastnili. Po Peťově odjezdu nastal čas večeře a poté přípravy na večerní svícení. Zde jsem načerpal první znalosti o nastavování množství vody na karbit, nebo ukázky správného postupu startování dvouválcového Arielu v podání Jirky Hořice. Po večerním focení jsme obsadili stůl v zahrádce kempové restaurace a padla věta, kterou jsme druhý den proklínali – dáme si pivo!!

Druhý den ráno začal mozek přesvědčovat zbytek těla, že se opravdu bude muset vstát. Po ranních procedurách a snídani začala příprava na odjezd na náměstí v Jičíně. U řemenáčů v původním stavu se kontroluje počet ztracených šroubků a doplnění nezbytně nutných. U mého stroje bylo nutno zkontrolovat spojku, Peťův byl bez větších problémů a Luboš se na jízdu těšil už dva týdny, a tak byl jeho Rover vzorně připraven. První cesta z kempu na náměstí v Jičíně byla po ose a dle pořadatelů nejde zabloudit. A skutečně po projetí asi deseti uličkami, nějakým náměstím a nasměrování dvěma obětavými starousedlíky jsme skutečně našli to správné náměstí. Byla zde výstava a hlavně šíleně moc lidí. Na náměstí byla také ukázka hašení ruční stříkačkou, a když po spuštění proudu vody byl tento zaměřen nad hlavy diváků, došlo bez varování k promočení několika přihlížejících návštěvníků. Ještě, že mají občané Jičína hasiče rádi. My jsme mezitím vyhledali  pohodlí stínu. Před odjezdem proběhla rozprava a výklad kudy z města. Já osobně jsem se při tom výkladu ztratil už na třetí křižovatce, a tak jsme všichni uvítali doprovodný vůz, který jel v čele. Po výjezdu z města dostal můj stroj dominantní zvuk, ale já přesto musel vytáhnout drát a přidrátovat výfuk, který upadl, protože se vytrhla převlečná  matka přes závity. Zdrženi opravou a bez znalosti trasy jsme vyrazili ke stíhací jízdě. Se zbývajícími účastníky jsme se potkali na náměstí v Mlázovicích, do kterých jsme přijeli z jiné strany s tím, že jsme byli na průzkumu, zda je trať volná. Snaha pořadatelů poskytnout nám občerstvení byl příjemným poznatkem, který všichni ocenili. Z pořadatelské dodávky nám bylo poskytnuto kafe, oplatek, koláče – kdo co chtěl a bez ohledu na množství. Poté následovala cesta do města Pecka, kde byl oběd a prohlídka hradu Pecka. Další cesta byla do lázeňského města Lázně Bělohrad. Zde na okraji města dostal jeden z jezdců na motocyklu defekt na přední kolo, ale naštěstí pro něj i stroj vše dopadlo dobře a následky nebyly tak strašné.  Z lázní jsme zamířili zase zpět do Jičína. Sobotní etapa, i když s přestávkami, měla asi 80 km. Večer jsme prožili v té správné společnosti a vyslechli jsme nepublikované zážitky pana Hošťálka z jeho druhé dálkové jízdy, či postup při opravě nádrže v podání Jirky Hořice. Opět jsme vydrželi v restauraci až do pozdních hodin, nicméně po zkušenostech z předešlého dne jsme byli v konzumaci piva už opatrnější.

Nedělní ráno se neslo v duchu doplňování paliva a zběžného čištění. Poté už následoval výjezd ve skupině za překvapením v podobě dolu na sklářský křemíkový písek  V tomto prostoru si dali dostaveníčko přátelé od vojenské techniky se svými miláčky. Mohli jsme vidět, jak se jezdí v terénu a někteří toho využili a svezli se. Po návratu proběhlo ukončení celé akce v prostoru kempu.

Všichni jsme byli spokojeni, i když každý jinak. Někomu se líbily stroje, někomu trasa, někdo to pojal jako výlet s rodinou, prostě každý hledal něco jiného. V celkovém hodnocení hodnotím kladně vybranou trasu, starost o účastníky a uzavřené prostředí kempu. Zlepšení by si zasloužilo určitě značení trasy, jako itinerář by byla vhodnější mapka s vyznačenou trasou a výběr restaurací ( např. Pecka – zde velikost porce nedosahovala ani běžného menu za 60,- Kč.).

Pokud se mě někdo zeptá, zda se mi tam líbilo, tak moje zvědavost byla uspokojena a akce se mi líbila.

Takže děkuji hlavně všem svým přátelům, kteří tam byli se mnou.        

-BT-  

 

 

PS: Za „vlezné“ jsme obdrželi dvě noci v chatce, 5x stravu, občerstvení, vstupné na hrad, tričko, plaketu a vzpomínkové foto. Inu jiný kraj, jiný mrav. Přesto si troufnu tvrdit, že u nás to umíme líp.
 

Náhledy fotografií ze složky 2009 - Loukotě a řemeny v Jičíně