Jdi na obsah Jdi na menu
 

Z Hluku až k Severnímu moři

31. 8. 2009

Z Hluku až k Severnímu moři

S Danielem Libosvárem by šlo mluvit o mnoha věcech, řada Hlučanů zřejmě ví, že je milovníkem starých dobrých českých věcí, že má sbírku historických motocyklů i veteránskou Tatru 57,

603 a 613, že je velkým příznivcem tradic. Ne každý ale ví, že se letos v červnu vydal sám na staré Jawě na cestu do Švédska a Dánska. „Věděl jsem, že je tam pěkná příroda, krajina,moře, proto jsem chtěl vyrazit právě na sever. Už v minulosti jsem si říkal, že to musím jednou zkusit na sever, že to tam projedu. A napadlo mě, že by to bylo pěkné s nějaků starů česků motorků,“vysvětluje směr své cesty. Postupně se k němu přidali i někteří kamarádi, takže to vypadalo na větší výpravu. Jenže – kamarádi postupně cestu odříkali, až zůstal sám. „Řekl jsem si, že to odjedu za každů cenu i sám.“

Vstříc mnoha kilometrům

Dan vyjel z Hluku brzy ráno 6. června. Před sebou měl kolem 3 500 kilometrů, aniž by tušil, co ho kde čeká. Z Hluku zamířil na dálnici, po které se dostal do Prahy, z které pokračoval do Berlína. Před Berlínem strávil první noc, v jednom autokempu si postavil svůj stan, osprchoval se, najedl a zapsal si první kilometry i pocity. Druhý den ho čekala celodenní jízda v dešti, až do německého přístavu Sassnitz. V bývalých kasárnách přespal, další den si zařizoval přejezd trajektem. „Loď, kterou jsem jel, byla ohromná, nikdy jsem nic takového neviděl. Do spodní části najížděly vagóny a kombajny, o patro výš kamiony a autobusy, a teprve nad tím byla osobní auta i má motorka. Ve Švédsku je prohibice, takže jsem pozoroval, jak byli Švédi naloženi alkoholem, auta se jim prohýbala.“

U Malé mořské víly

Přes Baltské moře se dostal do švédského Trelleborgu, projel si ostrov Falsterbo a z Malmö se ocitl přímo v hlavním městě Dánska, Kodani. Také tento přejezd ze Švédska do Dánska patřil mezi velké zážitky,cesta totiž vedla přes téměř čtyřicetikilometrový most, který se táhne přes moře,a na který navazuje cesta v osmikilometrovém tubusu pod mořem. Po příjezdu začal hledat nejdříve symbol Kodaně – sochu Malé mořské víly, možná nejvíce fotografovanou sochu na světě. „V uličkách Kodaně mě lidi hodně zastavovali a fotili si mě, ptali se, odkud jsem, byli překvapeni, kde se tam jen tak beru,“ vzpomíná. Z Kodaně se dal na jih, na ostrov Moon, známý písečnými plážemi a křídovými skálami. Před sebou měl další zážitek,návštěvu muzea motoveteránů ve městě Stubbekobing. „Na to jsem si nechal čas, vyfotil jsem tam stovky fotek. Velmi mě to zajímalo, jsou tam stroje z celého světa, i dvě Jawy. Dal jsem se do řeči se správcem muzea, fotil si mě, nechal mě dokonce parkovat přímo před vchodem do muzea, říkal, že jsem vzácná návštěva, divil se, že jsem se vydal na takovou cestu.“ A došlo i na zájem o Jawu, kterou Daniel přijel. „Říkal jsem mu, že je neprodejná, že je to můj parťák, ani nedošlo na řeč o ceně. Ale jsme v kontaktu, vzájemně si vyměňujeme fotky, našel jsem si nového známého.“ Byl ale čas pokračovat dál, Daniel se projížděl po Dánsku a dostal se až na severozápad, na pobřeží Severního moře do Vejers. „Byl tam jemný, křemičitý písek, zafůkané duny, k moři se tam nedalo ani jet, už jsem zapadal. Dostal jsem se až do nějaké malé vesničky, kde už bylo jen moře. Tam jsem zažil polární den, kdy bylo téměř celou noc světlo.“

Návrat v dešti.

To byl nejvzdálenější bod dobrodružné cesty Daniela. Odtud už se vracel domů, jel na jih, z Dánska přejel do Německa a přes Flensburg se dostal do Hamburku. „Byla to hrůza, velice pršelo, navíc jsem zajel, naštěstí jsem nakonec našel kemp, kde mě přijal vlídně správce a nabídl ubytování v dřevěném domku.“ Když se ráno probudil, následovala nejšťastnější část cesty – návrat domů. „Vyjel jsem v půl deváté ráno a v jednom kuse v dešti jel 1000km až domů do Hluku, dojel jsem v půl dvanácté v noci.“

Na závěr povídání bych neměl zapomenout zeptat se na motorku. Jak vydržela? „Byla perfektní. Nemusel jsem na vůbec nic sáhnout,bez problémů vydržela, to je parťák, nad kterého ve světě není. Pouze jsem doplňoval olej a neustále hlídal benzin v nádrži, protože s touto motorkou je nutné tankovat každých dvě stě padesát kilometrů.“

A tady je celkové hodnocení cesty odvážného cestovatele: „Byla to nádhera, co minuta,to originální prožitek, od prvního okamžiku,co jsem vyjel z domu, až po návrat. Všecko to bylo jedno velké dobrodružství. Mile jsem byl překvapený, že přístup všech lidí, které jsem potkal, byl perfektní. Každý se snažil pomoc, poradit, cítil jsem, že mi lidé fandili,cítili asi, že jsem nějaký dobrodruh, kdoví odkud,ani nevěděli, co to je Hluk, někteří ani nevěděli, kde je Česká republika.“

(z reportáže pana Radka Bartoníčka do Hluckých novin)